Literární radosti

Nevím, jak jste na tom vy. Já vždy, když přijdu do prodejny knih, tak trochu bezmocně bloudím mezi jednotlivými regály. Jasně. Rozdělení podle žánrů je zřejmé. Ale když vidím ta kvanta knih, které dnes vycházejí, vždy jsem tak trochu bezradný, kde začít. Bohužel i cena knih je taková, že vždy hodně přemýšlím, jestli si některou knihu koupit. Předloni jsem dostal spásný nápad. Není přece nic jednoduššího, než znovu začít chodit do knihovny. Přivedla mě k tomu jedna z pracovnic knihovny, která mě oslovila na výstavě knih. 

Byla velice příjemná a vyhovovalo mi, že jsme spolu mohli zapříst nitky hovoru. Povídali jsme si z kraje spíše zeširoka. Pak ale přišla řeč na to, jak vášnivý jsem čtenář. Musel jsem přiznat, že ty doby, kdy jsem dokázal přečíst knihu o dvanácti stech stranách za dva dny jsou hodně dávno pryč. A protože jsem miloval především historické romány, bylo takových knih požehnaně. Hovořil jsem samozřejmě i o tom, proč tomu dnes již tak není. Příliš málo času, hodně stresu v práci i v životě. Nedokáži se na čtení soustředit.

Ta milá paní mi nezáludně a postupně všechny mé námitky vyvrátila. Dostala mě tím, že mi řekla, že mají otevřeno denně do šesti večer a k tomu ještě v sobotu dopoledne. A při vracení knížek nejste závislý na čase vůbec. Prostě knihu vhodíte "do kontejneru", který stojí venku před knihovnou. Na místě samotném jsem s ní "ale dohodu neuzavřel" a nenechal si vystavit průkazku do knihovny. To přišlo až asi za půl roku, kdy jsem si řekl, že čtením mohu  "vyplnit" dlouhé zimní večery. Začal jsem docela zostra a půjčil si Peroutkovy Dějiny státu. Pravdou je, že dlouhé zimní večery mi na přečtení všech čtyř dílů nestačily. Protáhlo se to skoro na tři čtvrtě roku. Jednotlivé díly jsem si půjčoval postupně a stejně několikrát žádal o prodloužení výpůjční doby. Ale stálo to za to.  Bylo zajímavé, kolik u Peroutky a jeho Dějin státu člověk našel konsekvencí s vývojem v České republice a na její politické scéně za posledních dvacet let.

V poslední době mi kalí radost skutečnost, že u většiny knih, které si chci půjčit, slyším stejný komentář ze strany knihovníků: "Vážený pane, když vy si vybíráte pouze takové knihy, které jsou stále v oběhu a na jejich rezervaci "se stojí fronta" a čeká se několik měsíců". Nemyslím, že by to bylo tím, že máme všichni stejný vkus. Ale asi přece jen, těch opravdu dobrých knih, a nemyslím, že by vždy nutně muselo jít jen o knihy "marketingově úspěšné", zase tolik nevychází. Chápu i to, že rozpočet knihoven je značně omezen a povinné výtisky pro knihovny od nakladatelů to nevyřeší.

Stále nečtu dvanáct set stran za dva dny. Ale postupně jsem se "znovu naučil" hledat v knihách poučení a hloubku ducha. Čas od času vyrazím i do knihkupectví. Stále trochu bezradně bloudím mezi regály a snažím mezi tou spoustu knih najít ty, které by mě zaujaly. Hledí na mě sice řada "zajímavých" přebalů, ale obsah už tak zajímavý nebývá. Sehnat dnes v knihkupectví třeba knihy od Vladimíra Körnera je v podstatě nemožné, s vyjímkou aktuálního vydání Údolí včel. Protože mám zvyk "trošku" se do knihy začíst a získat tak alespoň malý přehled o tom, jak je napsána a zda pro mě bude "čtivá", jsou moje občasné návštěvy mnohdy delší. Někdy se protáhnou i na hodinu.

Poslední návštěvu knihkupectví jsem po delší době absolvoval včera. Byl jsem velice mile překvapen, když jsem na jednom z míst, pro aktuální nabídky uviděl  Výlety pana Broučka do Svatopluka Čecha nebo knihy Vladislava Vančury, mezi jinými Obrazy z dějin národa Českého a Markéta Lazarová, a knihy Karla Čapka. 

I dnes je řada velice zajímavých a dobrých autorů. Bohužel se někdy v tom velkém množství ztrácí a není je "tolik vidět". Nemyslím tím knihy od Michala Viewega. Ty vidět jsou. Bohužel je jich na mě už také poněkud mnoho a začínám v nich tápat.

Pravá zima přichází teprve nyní. Ale dlouhé zimní večery přišly ve správném čase a v celém svém rozsahu. Dopřejme si proto alespoň občas dobrou knihu a rozšiřme tak svoje obzory. Naše televizní stanice to přes veškerou snahu svými pořady nedokáží. A politické pořady, ty dnes už nepatří ani do kategorie těch humorných.