Z výše uvedených důvodů jsem dlouho váhal, zda sáhnout po tomto věhlasném autorovi, jehož knihy jsem měl již dříve možnost vidět v objemných svazcích na pultech knihkupectví. Přesto u mě zvítězila zvědavost a když jsem zjistil, že u nás vyšla jeho kniha Červenka, rozhodl jsem si ji přečíst. Čím méně mě původně lákal tento autor k zájmu o přečtení, tím více ve mně, v důsledku rozhodnutí přečíst si knihu od něj, rostla očekávání.
Po přečteních prvních stran jsem však dokonce začal uvažovat, jestli mám vůbec pokračovat. Začátek děje, postavený na návštěvě prezidenta spojených států v Norsku a úloze Harryho Holeho na zajištění jeho ochrany, mě vyděsil. Podobný námět se na můj vkus objevuje v posledních letech až příliš často a to nejen v literatuře, ale i např. ve filmové tvorbě. Až mám někdy pocit, že se opět potvrzuje parafráze starého vtipu: Otevřu knihu a v ní americký prezident, otevřu kinomagazin a najednou je zde jako novinka uváděn filmu "v hlavní roli" s americkým prezidentem, tak už se bojím otevřít i konzervu.
Právě proto si pamatuji, kdy došlo zásadními obratu. Bylo na 54. stránce knihy (v mojí čtečce). Jistě, už před touto stránkou se dozvídáme o Ellen Gjeltenové, neonacistovi Sverre Olsenovi, nemocném starci, vrchním radovi ministerstva zahraničí Berntovi Brandhaugovi, šéfu oddělení vražd Mollerovi a šefovi tajné služby Meirikovi. Již před stranou 54 zjišťujeme, že Jo Nesbo je brilatní vypravěč a že se v knize bude objevovat více dějových linek kolem jednotlivých osob. Na straně 54 se však děj náhle přesouvá z norského podzimu roku 1999 do podzimu a zimy roku 1942, na východní frontu. Ocitáme se nedaleko Leningradu a to v "kůži" norských vojáků, kteří zde bojují po boku wermachtu. Dějová linie tak sleduje nejen více osob, ale prolíná se v ní současnost a minulost.
Není mým cílem popisovat podrobnosti děje. Seznámení s ním je totiž na rozhodnutí každého z vás. Určitě se však jedná o příběh, který je mistrně rozvinut i do těch nejmenších detailů, s nimiž se však seznamujeme postupně a až teprve konec knihy nám dá odpovědi. V některých chvílích máte pocit, že není možné, aby před vámi bylo ještě stále ca 200 stran textu. Vždyť děj se vlastně blíží k závěru. Ale autor vás z toho velice rychle vyvede a zase vás vtáhne do napívaných osudů jednotlivých postav.
Osoby vykreslené v knize nejsou jednobarevné. Kriminalista, který bojuje se svou závislostí na alkoholu, neonacista, který vlastně vůbec "neví o čem mluví" a účastníci války bojující na straně Německa i na straně norského odboje. Všechny tyto osoby jsou však "živé", jsou z masa a kostí.
Proto mohu jen doporučit, abyste si knihu Červenka od Jo Nesboa přečetli. Přeji vám hodně zajímavých a napínavých okamžiků při četbě této knihy.
http://knihy.idnes.cz/cervenka-1.html?___SID=U